Co se to se mnou stalo

Člověku s afázií se ze dne na den změní život. Probudí se, a najednou nemůže mluvit, dělá mu problém poskládat větu, nebo dokonce pojmenovat věci kolem sebe. Slova z hlavy zmizela. Prostě tam najednou nejsou.

Okolo pípají přístroje, dělá mu problém se jen pohnout nebo najíst. Se vším mu pomáhají sestřičky. Chce jim poděkovat, ale hlas je slabý a jazyk neposlouchá, dělá si co chce. Připadá si hloupě a neschopně. Musí se znovu učit mateřský jazyk, který ovládal celý život.. Chce domů, do své postele, přikrýt se peřinou až po hlavu a být sám, úplně sám. S nikým už nikdy nepromluvit, nemyslet na to, co se stalo.

Tuto výpověď jsme volně sepsali podle výpovědí lidí s afázií. Důležité je si uvědomit, co váš blízký v tu chvíli nejvíc potřebuje – podporu ze strany rodiny a přátel, ujištění, že na to není sám, že situaci společně zvládnete.

Nejde o neměnný stav, pokud se na obnově řeči začne pracovat společně s logopedem. Podívejte se na silnou výpověď Míši, kterou postihla mrtvice, když čekala třetí miminko.